Hygienické limity hluku - znáte je?

Hluk je znečištění, které často uniká naší pozornosti. K naší škodě, neboť dokáže způsobit stejně závažné škody jako jiná, více viditelná znečištění. Bohužel si jej ale ne vždy všimneme. Když je inverze a smog, že není vidět skrz okna, je všem jasné, že je problém. Ale to, že jsme vystaveni zdraví škodlivým hladinám hluku, které třeba i překračují zákonem povolené limity, toho si můžeme všimnout i po letech. Pojďme se proto podívat na hluk blíže, třeba zjistíte, že zrovna ve vaší ulici jeden máte.

Co je to hluk a jak nás může ohrožovat?

Hluk je zvuk, samozřejmě. Ale asi jako SPAM, je hluk nevyžádaný zvuk. Jsme mu vystaveni na mnoha místech. Typicky okolo silnic, železnic, letišť. Ale také na ulicích rušného města, nebo prostě tam, kde je hodně lidí. Na nebezpečné hladiny hluku můžete ale docela dobře narazit v práci. A to nejen u hlučných strojů, ve slévárnách, nebo ve výrobně čokoládových bonbónů. Nevhodnou architekturou může být hlučná i obyčejná kancelář. Stačí jedna dvě klimatizace, pár telefonátů a dva tři normální rozhovory a může se vám rozskočit hlava.

A v tom to právě vězí. Dlouhodobé vystavení hluku ohrožuje vaše zdraví, hlavně to duševní. Mozek je totiž vystavován velkému množství vjemů, které jej zahlcují. Přímým důsledkem je, že se tak dříve unaví. A vy s ním. Práce v hlučném prostředí je méně efektivní, než když máte optimální zvukové pozadí. Naneštěstí si to člověk ani nemusí uvědomit, protože si na zvuky kolem sebe zvykne. Dlouhodobě ale taková zátěž zvyšuje únavu a opotřebení a člověk pak musí častěji regenerovat, nebo se mu chce dřív na dovolenou.

Na obranu vašeho sluchu je tu zákon

Tedy, jak se to vezme. Hluk je předmětem jednak paragrafů zákona o ochraně veřejného zdraví a jeho podrobnější limity pak nařízením vlády z roku 2006. Rozlišuje se mezi venkovním a vnitřním hlukem. Pro ten druhý, uvnitř budov platí samozřejmě přísnější požadavky. Základní omezení je ve dne 40 a v noci 30 dB a pro zpěv, hudbu a řeči dokonce ještě o pět méně. Že jsou to dosti „teoretické“ hodnoty je jasné, když se podíváme na stupnici hlasitostí a zjistíme, že 40 dB odpovídá asi tak lidskému šepotu.

Vážnějším problémem, než hluční sousedé, jsou ale hlavně dopravní stavby. Kdo bydlí u trati nebo u dálnice ví, o čem mluvíme. Tady jsou limity už větší, pro hlavní silniční tahy a drážní koridory to je 60 dB, tedy ekvivalent běžného hovoru. Nezdá se to moc, ale představte si, že u zvlášť rušné silnice vám přímo v pokoji s každým projetím auta někdo promluví. Ticho je v takovém případě nad zlato. Tyto limity navíc platí pro „nové“ zdroje hluku, nikoliv pro ty, vzniklé před rokem 2000. Jakákoliv starší dopravní stavba, od té doby nerekonstruovaná, má hranici ještě o deset decibelů výš.

Odstraňování hluku

Když pracujete v příliš hlučném prostředí, stěžujte si. Když bydlíte vedle trati nebo máte hlučného souseda, izolujte. Kvalitní protihluková izolace dokáže výrazně omezit i nejvtíravější hluk a zpříjemnit pobyt tam, odkud se nemůžete nebo nechcete odstěhovat. Stát vám totiž moc nepomůže. Z ekonomických nebo dočasných důvodů lze totiž velmi snadno zažádat hygienika o výjimku ze stanovených limitů. Pak už nepomůže vyhrožování, žaloby, ani svěcená voda, jen špunty do uší, nebo kvalitní izolace.